Kvalita ovzduší

Praha 6-Břevnov
Praha 4-Chodov
Praha 8-Kobylisy
Letiště Praha
Praha 4-Libuš
Praha 10-Průmyslová
Praha 5-Stodůlky
Praha 6-Suchdol
Beroun
Kutná Hora-Orebitská
Kladno-střed města
Kladno-Švermov
Mladá Boleslav
Ondřejov
Příbram-Březové Hory
Rožďalovice-Ruská
Tobolka-Čertovy schody
Praha 7-Holešovice
Zdroj: CHMI
Drobečková navigace

Úvod > Ke stažení > Zápach nebo vůně?

Zápach nebo vůně?



Vyvěšeno: 9. 6. 2022
Sejmuto:
Evidenční číslo: 25-2022

adult-g276fdbc9b_640.jpgVůně nebo zápach?

Zápach je slovem používaným v souvislosti s něčím nelibým, vadícím a pohoršujícím. Ovzduší v bytě i ve volném prostranství se čas od času změní na prostředí, ve kterém něco cítíme. Záleží však na každém z nás, zda to, co ucítíme, nám bude vonět nebo zapáchat. Zápach je totiž subjektivní vjem jedince, jeho reakce je často podmíněna aktuálním stavem a rozpoložením. Například těhotná žena je zvlášť vnímavá na pachy, a i vůně oblíbené čerstvě umleté kávy ji dokáže velmi znechutit. Proto vám představíme zajímavosti ze světa vůní i zápachu.

Někdo miluje vůni čerstvého pečiva a někdo vůni květin. Lidé bydlící dlouhá léta nad pekárnou vám mohou povědět, že vůni pečiva nesnášejí. Některým lidem naopak květiny nevoní a bolí z nich hlava. Každý z nás je jiný a co se týče zařazení pachu do kategorie vůně nebo zápach to platí dvojnásob. Zápach a vůně pocházejí ze zdrojů přírodních, například z květin, živočichů, lidí, biologických a chemických procesů. Ale člověk při své činnosti také produkuje pachy – vůni i zápach, které se uvolňují z výroby, provozu a dalších činností člověka. Pachové látky jsou produkovány nejen ze zemědělství, průmyslu, spalování, automobilové dopravy, ale i z obyčejného grilování na zahradě. Zápach i vůně jsou tak pachové látky, mezi kterými je velmi tenká hranice pro rozlišení toho, co nám voní nebo zapáchá.

Historie zápachu

Vůně a zápach spojuje lidstvo již dlouhá století. Například v 15. století se lidé snažili maskovat svůj vlastní pach (zápach) před okolím. V dobách temna a žádných hygienických zásad, kdy neexistovaly parfémy a kartáčky na zuby, to byl vskutku problém. Jak lidé tento problém vyřešili? U vyšší společnosti se vcelku šikovně osvědčily vějíře, které odvívaly linoucí se zápach těla pod těžkým nepropustným oblečením. To, co nám dnes připadá běžné, v minulosti neexistovalo. Lidé se téměř vůbec nekoupali. A pokud ano, tak v jedné vaně se vystřídalo hned několik generací počínaje vykoupáním nejdříve hlavy rodiny a dalších mužských členů, pak žen, dětí a kojenců. I zahrady s voňavými květy měly kromě okrasného významu také úkol potlačovat zápach lidí při společné procházce.

S postupem poznání člověka se zlepšovaly také hygienické podmínky obyvatel. Rok 1858 se však zapsal do historie Londýna neuvěřitelným zápachem, který ochromil život v centru města. Velký zápach (angl. Great Stink) je název pro velmi „smradlavé“ léto roku 1858, které bylo způsobeno splašky z veřejné kanalizace. Ta sloužila dříve pro odvod pouze dešťové vody a po zapojení moderních splachovacích záchodů také pro odvod splašků. Do kanalizace byly odváděny nejen dešťové vody, splašky, ale také odpady z továren. Ve výsledku se jednalo o nesnesitelný zápach, který mírně ustoupil až při vypouštění splašků do Temže. Právě letní horka z roku 1858, extrémně znečištěná Temže a její přítoky se podepsaly na Velkém zápachu a vzniku iniciativy Dolní sněmovny a soudního dvora na řešení „zapáchající“ situace. Díky návrhu výstavby kanalizační sítě v podzemí Londýna se zápach a výskyt nakažlivých onemocnění včetně cholery výrazně snížil. Naštěstí tuto dobu odvál čas a dnes je již pro každého z nás samozřejmá existence kanalizačních systémů a dodržování hygienických zásad i používání deodorantů.


Jak se hodnotí zápach nebo vůně?

smell.jpgPosuzování vůně nebo zápachu je otázkou mnoha odvětví lidské činnosti – chemického, potravinářského průmyslu i parfumerie nebo životního prostředí. Pro hodnocení pachu například při zjišťování zápachu v ovzduší, který se dlouhodobě vyskytuje v okolí, lze využít tzv. olfaktometrickou metodu.

Tato metoda je založena na posuzování pachu skupinou lidí, kteří očichávají vzorky odebraného vzduchu. Zhodnocení probíhá pomocí olfaktometru, ze kterého je vzorek posuzován komisí. Komise je složena pomocí členů dle normou předepsaných požadavků na citlivost k čichovým podnětům. Než dojde k samotnému měření je u členů ověřena citlivost čichu certifikovaným materiálem (n-butanolem). V případě měření pachů dynamickou olfaktometrií je koncentrovaný vzorek zředěn v nejnižším kroku minimálně 8x a je podáván po dobu 2,2 s. Na základě posouzení zápachu členy je poté vyjádřena koncentrace počtem pachových jednotek, tedy kolikrát je zápach výraznější, než je prahová koncentrace rozpoznání zápachu. Evropská pachová jednotka (ouE) je definičně stanovena jako takové množství pachových látek v 1 m3 plynu, které vyvolá stejnou reakci komise posuzovatelů, jako n-butanol v koncentraci 0,040 µ mol/mol neutrálního plynu. Olfaktometrické stanovení spočívá v odběru vzorků pachových látek z imisních a emisních vzorků nebo z plošných zdrojů jako jsou skládky, kompostárny, biofiltry, ČOV. Následuje sledování meteorologických podmínek a dále transport vzorků do laboratoře a jeho zpracování a senzorické vyhodnocení skupinou posuzovatelů. Pro posouzení pachu a zařazení do různých kategorií se používají také tzv. deskriptory pachu, které slouží pro popis charakteru pachu a označují se číselnými kódy. Na následujícím obrázku jsou znázorněny právě deskriptory pachu dle St. Croix Sensory, Inc.


Jak se řeší zápach v ovzduší?

Obtěžování zápachem je častým problémem mnoha obyvatel. Zápach může pocházet z potravinářského průmyslu (např. jatka, zpracování ryb, pekárny, udírny), papírenského či dřevařského průmyslu, čistíren odpadních vod, skládky, z chemické výroby nebo i z komína rodinného domku.

Na rozdíl od jiných škodlivin je zápach vnímán obyvateli velmi intenzívně v obavách o své zdraví. Jiné škodliviny daleko více poškozují zdraví než zápach (i když ten lze dnes považovat za silný stresový faktor), ale na rozdíl od jiných škodlivin, které si občané neuvědomují, je zápach téměř hmatatelná substance.

Pachovými látkami se rozumí látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou.

Hodnocení zápachu v ovzduší je velmi problematické. Ani legislativa životního prostředí týkající ochrany ovzduší nezajišťuje dostatečné řešení problematiky zápachu. Zápach je v zákoně č. 201/2012, o ochraně ovzduší zaznamenán pouze v definici znečišťující látky, kde se uvádí, že: „znečišťující látkou každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem“. Díky tomuto vydanému zákonu byla zrušena například vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování.

Zápach je tak řešen pouze ve vyhlášce č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, kde jsou uvedeny návrhy opatření u provozních činností, u nichž může docházet k emisím znečišťujících látek obtěžujících zápachem (např. pro nakládání s odpady a odpadními vodami, chemický průmysl, rafinerie, potravinářský a dřevozpracující průmysl, chov hospodářských zvířat). Provozovatel stacionárního zdroje emitujícího znečišťující látky obtěžující zápachem, zejména kategorie 2.3, 2.4, 2.6, 7.8, 7.9, 7.10, 7.11, 7.12, 7.16 (č. 415/2012 Sb.) a 8 přílohy č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, musí uvést v provozním řádu technická a provozní opatření k omezení emisí těchto látek.


Cítíte-li se být obtěžování zápachem, můžete využít náš dotazník, který nám při řešení vaší stížnosti lépe upřesní charakter zápachu, intenzitu, délku trvání apod.


Čisté ovzduší je předpokladem zdravého dýchání lidí i živočichů. Avšak i čisté ovzduší je nasyceno velkým množstvím pachů a pylů z květů a dalších látek pocházejících z přírodního znečištění. Na rozdíl od přesného stanovení přípustných limitů platící pro emise a imise, které jsou definovány zákonem o ochraně ovzduší, je problematika zápachu vnějšího ovzduší velmi obtížně řešitelná.

Ekologické centrum Kralupy n/Vltavou


Zpět na přehled
Naposledy změněno: 9. 06. 2022 12:02