Kvalita ovzduší

Praha 8-Kobylisy
Letiště Praha
Praha 4-Libuš
Praha 5-Stodůlky
Praha 6-Suchdol
Beroun
Kutná Hora-Orebitská
Kladno-střed města
Kladno-Švermov
Mladá Boleslav
Ondřejov
Příbram-Březové Hory
Rožďalovice-Ruská
Tobolka-Čertovy schody
Zdroj: CHMI
Drobečková navigace

Úvod > Ke stažení > Flora a fauna na Kralupsku

Flora a fauna na Kralupsku



Vyvěšeno: 28. 9. 2020
Sejmuto:
Evidenční číslo: 40-2020

fauna.jpgFlora a fauna na Kralupsku

Přestože jsou Kralupy nad Vltavou průmyslové město, najdeme i zde, podobně jako v okolí, některé zajímavé přírodní památky, rozličnou faunu a floru. Mezi vzácné živočichy, žijící v našem městě a jeho okolí, patří páchník hnědý, roháč obecný, suchomilka obecná nebo sklípkánek pontický. Ze vzácných rostlin jmenujme hlaváček jarní, česnek kulatohlavý, bělozářku liliovitou, koniklec luční, kavyl Ivanů nebo hvězdnici zlatovláska. Připomeňme si nyní několik míst v našem městě, kde jsme ještě přírodu dokázali alespoň částečně zachovat.


Hostibejk

Vrch Hostibejk je oblíbené vycházkové místo a zároveň přírodní památka. Tyčí se nad městem do výšky 233 m n. m. Je parkově upraven a zdobí ho pískovcové skály, v nichž můžeme pozorovat zbytky pravěké mořské fauny. Před 136 miliony lety byl totiž Hostibejk pod hladinou moře.

Mezi zvláště ceněné rostliny, které můžeme na Hostibejku spatřit, patří bělozářka liliovitá. Mezi nejvíce zastoupené dřeviny pak patří trnovník bílý – akát, duby a javory, nechybí ani jehličnany – hlavně borovice černá a lesní. Z fauny je zde nejvíce zastoupeno ptactvo – mezi nejznámější druhy patří sýkora, vrabec, brhlík lesní a pěnkava. Pro zájemce je na Hostibejku připravena naučná stezka se šesti zastaveními. Ta návštěvníky seznámí nejen s faunou a flórou kopce, ale také s historií, pověstmi a geologií.

Sprašová rokle u Zeměch
V Zeměchách se nalézá sprašová rokle. Dostanete se k ní od hostince na návsi, když se dáte ulicí „V Roli“. Vstup do rokle je označen, je však nutné počítat s tím, že rokle je zarostlá vegetací, je výhodné jí navštívit brzy zjara, kdy bývá lépe přístupná. Rokli tvoří hluboká průrva v zemi, jejíž ostrohy dosahují výšky až 16 metrů. Spraš se zde ukládala zhruba 200 000 let. Díky charakteristickým pruhům lze vypozorovat střídání dob ledových (vrstvy spraše) a meziledových (vrstvy fosilní půdy). Území na ploše 1,49 je chráněno od r. 1986 jako přírodní památka. Lokalita je významná i z botanického a zoologického hlediska, žije zde teplomilný hmyz a zajímavé druhy měkkýšů. Kromě stromů, mezi nimiž mají převahu javory, duby a akáty, se na okrajích rokle dochovaly ostrůvky černozemní stepní vegetace, například kozinec bezlodyžný, sasanka hajní, dymnivka dutá, bažantka vytrvalá, hlaváček jarní, modřenec tenkokvětý nebo bělozářka liliovitá aj. Z chráněných druhů flóry se zde vyskytuje také kavyl Ivanův a kozinec bezlodyžný. Z celé řady živočichů, žijících v této chráněné lokalitě, je ceněn hlavně sklípkánek pontický, dále pak zástupci stepních bezobratlých a blanokřídlý hmyz, z měkkýšů také suchomilka. Bohužel v poslední době dochází k úbytku všech výše uvedených druhů.

Složitá ochrana místa
Ochrana geologického skvostu je hlavně z důvodu sprašových sedimentů se třemi horizonty fosilních půd a faunou. Hlavním dlouhodobým ochranářským cílem je zachovat silně reliktní rostlinná a živočišná společenstva zonální (sprašové) černozemní stepi a také udržení geomorfologického objektu, kterým je osmnáct metrů hluboká rokle.
Sprašová ostrožna byla ještě ve druhé polovině 60. let odkopávána místními obyvateli pro získání hlíny, která sloužila pro vymazávání kamen. Nakopávání hlíny narušovalo stabilitu rokle a zmenšovalo rozlohu celé plochy. Kolem poloviny 20. století došlo k zalesnění jihozápadní části rokle. Bohužel zde byly také vysazeny solitérní dřeviny (akáty), což mělo negativní vliv na rokli. Okolí rokle je hojně hospodářsky využíváno, což má také na rokli velký vliv, hlavně pak eutrofizací a chemizací půdy přímo u rokle. Mezi doporučení udržitelného hospodaření patří znovuobnovení pastvy v okolí rokle.

Zeměšský Špičák
Zalesněný vrch Špičák, vysoký 236 m n. m. je nepřehlédnutelnou dominantou nad městskou částí Zeměchy. Původně býval podobně jako Hostibejk holý, k zalesnění došlo na začátku 20. století, zároveň byla vysázena lipová tzv. Jubilejní alej. Na jeho vrcholu se nachází od roku 1906 kříž na kamenném podstavci. Ke křiži byla vybudována cesta, po které vystupovaly průvody věřících. Z hlediska přítomnosti fauny jsou zde nejvíce ceněné kolonie lesních mravenců (celkem asi 5 kolonií), postupně však devastované černou zvěří. Kromě toho je les častým cílem houbařů.

Minická skála
Na jihozápadním okraji Kralup nad Vltavou, u silnice vedoucí do Otvovic se nachází Minická skála. Jde o přírodní památku, vyhlášenou v roce 1986 na rozloze 0,37 ha. Jedná se o proterozoickou vyvřelinu ze starohor, starou asi jednu miliardu let, kde se nacházejí chráněná rostlinná společenstva skalních stepí. Z ohrožených druhů flóry můžeme jmenovat například omana německého, silně ohrožený česnek tuhý, vlnici chlupatou, vousatku prsnatou, koniklec luční český, kavyl Ivanův či dub pýřitý. Skála je domovem teplomilných druhů hmyzu. Z ohrožených druhů zde můžeme spatřit čmeláky lesní, skalní a zemní nebo mravence travní. Dále se zde vyskytují například užovky, krahujci nebo veverky.

V Rusavkách
Údolí Rusavky se nachází v jihozápadní části města, kde postupně navazuje na obec Otvovice. Celým zalesněným údolím protéká Holubický potok, díky němuž je údolí vhodným místem pro přirozený rozvoj různých druhů rostlin a živočichů. Vlivem vyšších skal jsou Rusavky dokonalou mrazovou kotlinou, ve které studený vzduch stéká dolů do údolí, kde se hromadí a vytváří vlastní mikroklima. Údolím vedou tři cesty. První cesta stoupá prudce nahoru a dovede vás až na Minické hradiště z doby Halštatské, kromě hradiště si můžete prohlédnout červeně zbarvené skály a užít si pěkný výhled na celé město a okolí. Druhá cesta prochází údolím a zanedlouho končí u oploceného soukromého pozemku. Třetí přechází potok a vede kolem studánky, pak stoupá vzhůru a končí v obci Holubice.

Lutovník
Mezi významný krajinný prvek patří vrch Lutovník, který je nejvyšším bodem Kralup nad Vltavou s nadmořskou výškou 274 m. n. m. V prostoru Lutovníku se kromě zahrádkářské kolonie nachází celkem rozlehlý les (28 ha), který je oblíbeným cílem místních obyvatel. Převažují listnaté stromy (buk, dub). V současné době zde probíhá plánovaná těžba, vzniklé holiny budou znovu zalesněny. Na severním okraji je rozcestí turistických značených cest.

Řeka Vltava
Řeka Vltava přitéká do Kralup od jihu kaňonovitým údolím, které je součástí přírodního parku Dolní Povltaví, a od Kralup přechází již pravý břeh v rovinu. V Kralupech je Vltava doménou zejména rybářů a příznivců vodních sportů, kterým jsou k dispozici dvě loděnice a přístaviště. Okolí řeky je však také oblíbenou vycházkovou zónou jak pro pěší turisty, tak pro cyklisty z řad návštěvníků města i místních obyvatel. Podél řeky vede turistická značená cesta. Z místní fauny tu můžete v průběhu celého roku sledovat různé druhy našich pěvců: sýkorky, kosy, brhlíky, drozdy, žlunu, strakapouda, zvonky, budníčky nebo pěnkavy. Na vodní hladině jsou většinou kachny a racci, ale můžete zahlédnout i ledňáčka, lysku černou, volavku nebo kormorána. Pod hladinou se to hemží ploticemi, ouklejemi, karasy a cejny. Z dravců pod hladinou prohání své štíhlé tělo štika, dále tu jsou draví okouni, candáti a také sumci – naše největší ryby, které dokáží ulovit i kachnu. Na dně Vltavy žijí na Kralupsku tři druhy škeblí, škeble říční, rybničná a plochá. Poměrně častým obyvatelem říčního dna je rak pruhovaný, invazní americký druh raka, přenašeč račího moru, který zapříčinil téměř vyhubení domácího raka říčního a kamenáče. Z rostlin se podél Vltavy vyskytuje převážně kyprej vrbice, široce rozšířená vlhkomilná rostlina s růžovými květy. Nevítaným hostem z Himalájí je zde netýkavka žláznatá, je to okrasná a medonosná rostlina s růžovými květy, která se po světě šíří jako invazní druh. Dokáže vytvářet tak masivní porosty, že téměř vytlačí ostatní bylinnou vegetaci. Jedna rostlina netýkavka dokáže vyprodukovat až 5 000 semen, dokáže je vystřelit do vzdálenosti 6 m a úspěšně se šíří také vodou, proto je její potlačení velmi náročné.

Dvořákova stezka
Po levém břehu řeky Vltavy z Kralup do Nelahozevsi vede tajemná cesta s vyhlídkou na bizarní pískovcové skalní útvary a železniční tunely. Skalní útvary dokumentují přechod geologických období prvohor a druhohor. Touto cestou chodíval jako malý i hudební skladatel Antonín Dvořák, když šel navštívit své příbuzné do města nebo na kralupské nádraží sledovat své oblíbené vláčky. Při chůzi Dvořákovou stezkou můžeme rozlišit až 30 druhů různých dřevin, které zde rostou, mezi nimiž vynikají vzácné druhy jilmů. Můžeme tu pozorovat i rozličné druhy hmyzu. Objevuje se tu například sršeň obecná, která je největší evropskou sociálně žijící vosou. Královna dorůstá velikosti 35 mm. Někdo má ze sršní nepříjemný pocit, je to však užitečný živočich. Středně velká kolonie sršní dokáže za den ulovit 0,5 – 1,5 kg hmyzu, tedy tolik, co 5 – 15 rodin sýkorek. Sršeň spí tak, že se během noci 10 – 25x zastaví a asi na půl minuty upadne do stavu naprosté ztrnulosti. Poté se opět vzpamatuje a pokračuje v činnosti, kterou dělala předtím. Nepřehlédnutelní jsou tu denní motýli: babočka siťkovaná, babočka bílá, babočka bodláková i známá babočka admirál, dále různé druhy okáčů a otakárků.

Zeměšské rybníky
V západní části Zeměch se nacházejí tři rybníky. Největší z nich je určen pro sportovní rybolov, dva menší rybníky jsou chovné. Nedostatek vody v letošním roce však nedovolil osadit chovné rybníky. Nad rybníky se nachází zeměšský háj. Na okraji lesa se nachází památný strom – dub zimní. Má obvod kmene 417 cm a výška 30,5 m. Tento dub je významný stářím a velikostí.

Minické stráně
Další významný krajinný prvek v Kralupech nad Vltavou, Minické stráně, byl navržen na přírodní park. Posláním tohoto parku by bylo zachování rázu krajiny. Jednalo by se o svahy a plošinu nad údolími Zákolanského, Holubického a Turského potoka. Velká část budoucího parku je velmi pestrá (skalní masivy a ochozy), neméně zajímavé jsou i pestré lesy v tomto parku. Park by zahrnoval také přírodní památku Minická skála, údolí Rusavky a Minické hradiště.

Zámecký park Veltrusy
Okolo zámku Veltrusy se rozprostírá krajinářský park, tedy park, který se svým pojetím přibližuje volné krajině. Nechal ho vybudovat třetí majitel zámku, Jan Rudolf Chotek. První úpravy byly dokončeny v roce 1790 a park tak patří k pěti nejstarším u nás. Se svojí rozlohou 298 hektarů je v Čechách tím největším. Krajinářský park se postupem času proměnil v okrasný statek. Ten kombinuje hospodářské prvky s těmi estetickými. Vedle sebe tak uvidíte romantické pavilony a užitková pole či pastviny. Od roku 1802 se ve zdejší oboře chová také daněk skvrnitý. V parku i jinde v okolí Veltrus se vyskytuje silně ohrožený druh brouka páchník hnědý, který je vázaný na staré listnaté stromy.

Jana Krátká
Ekologické centrum Kralupy nad Vltavou
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most

Foto: archiv ECK

Zdroje:
letáček ekocentra Příroda Kralupska
https://www.ctidoma.cz/zajimavosti/sprasova-rokle-je-domovem-vzacnych-zivocichu-jeji-ochrana-je-vsak-slozita-56942 https://www.dvorakovastezka.cz/wp-content/gallery/tabule/tabule_7.jpg


Zpět na přehled
Naposledy změněno: 21. 01. 2021 12:28