Kvalita ovzduší

Praha 6-Břevnov
Praha 4-Chodov
Praha 8-Kobylisy
Letiště Praha
Praha 4-Libuš
Praha 10-Průmyslová
Praha 5-Řeporyje
Praha 10-Šrobárova
Praha 5-Stodůlky
Praha 6-Suchdol
Beroun
Kutná Hora-Orebitská
Kladno-střed města
Kladno-Švermov
Kralupy nad Vltavou-sportoviště
Mladá Boleslav
Ondřejov
Příbram-Březové Hory
Rožďalovice-Ruská
Tobolka-Čertovy schody
Drobečková navigace

Úvod > Ke stažení > Nebezpečné PCB a jak se bránit

Nebezpečné PCB a jak se bránit



Vyvěšeno: 4. 3. 2021
Sejmuto:
Evidenční číslo: 08-2021

barva.jpgNebezpečné PCB a jak se bránit

Pod zkratkou PCB (polychlorované bifenyly) se skrývá 209 sloučenin bifenylu, které byly vyráběné a masivně používané mezi 30. a 70. lety minulého století. Do prostředí se PCB dostávaly během výroby a používání, dnes je rizikové především nevhodné zacházení s nebezpečným odpadem a staré ekologické zátěže. Jedná se o jednu z chemikálií, u kterých se nebezpečný vliv na životní prostředí a zdraví člověka prokázal až po několika desetiletích. Nyní už víme, že PCB jsou odolné látky s výraznou schopností bioakumulace v potravních řetězcích. Sílí vážné obavy z jejich dlouhodobého působení v nízkých koncentracích. Jak se jim můžeme bránit?


PCB se začaly masově používat ve 30. letech 20. století v USA. Odtud se pomalu rozšířily do celého světa. Jedná se o vysoce stabilní, olejovité kapaliny, které se používaly jako běžná aditiva v barvách, lacích, hydraulických zařízeních, či teplonosných médiích. Byly náplní transformátorů, kondenzátorů a dalších zařízení. PCB jsou také nechtěným produktem řady průmyslových výrob, vznikají při spalování odpadů i při hoření olovnatého benzínu.

V 60. letech se začaly objevovat první náznaky, že PCB látky nejsou tak neškodné, jak se myslelo. Ačkoliv se původně vůbec nepředpokládalo, že by někdy mohly proniknout do potravního řetězce, byly stále častěji diagnostikovány v tkáních organismů, zejména pak u predátorů na vrcholu řetězce, ale také v mléce a mase krav, koz a dalších podobných živočichů.

Podrobný toxikologický výzkum postupně odhalil, že zatímco akutní toxicita PCB je nízká, výrazně nebezpečnější je chronické vystavení nízkým dávkám, vzhledem k jejich schopnosti perzistence a bioakumulace. Za nejvážnější jsou považována karcinogenní rizika, zejména pokud jde o rakovinu slinivky břišní a rakovinu jater. Dále bylo prokázáno, že PCB mají nepříznivý účinek na výkon imunitního systému, poškozují játra a snižují plodnost. Ukázala se také jejich značná odolnost vůči rozkladu a velmi špatná vyloučitelnost z organismu. U savců se jako nejúčinnější jeví jejich vylučování mlékem, což představuje riziko pro další generace.

Po těchto zjištěních začaly být PCB stahovány z výroby a prodeje. Výrobu PCB v USA zakázal kongres v roce 1979, přičemž byla zachována možnost nadále je používat v uzavřených zařízeních jako kondenzátory nebo transformátory. V Československu byla jejich výroba zastavena v roce 1984, poslední legální použití výrobků obsahujících významné množství PCB bylo možné ještě v roce 1986.

Celosvětově bylo vyrobeno kolem 750 tisíc tun PCB a vzhledem k jejich stálosti a nízké těkavosti jsou v prostředí stále nesmírně rozšířené. Do vzduchu se z vyprodukovaného množství dostalo ca 30 tisíc tun PCB, do povrchových vod ca 60 tisíc tun. V půdě na skládkách odpadů je uloženo ca 300 tisíc tun těchto toxických látek, odkud se pomalu uvolňují. Jejich nejvýznamnějším rezervoárem jsou sladkovodní sedimenty a oceány.

Celosvětové nakládání s PCB reguluje od roku 2001 Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech. Jde o mezinárodní dohodu, jejímž cílem je eliminace vybraných nejnebezpečnějších chemických látek. Od roku 2013 jsou PCB považovány za lidské karcinogeny.

Lidé jsou vystaveni PCB zejména v důsledku konzumace tučných živočišných potravin (mléko, máslo, maso, ryby, vejce atd.). V minulosti se PCB běžně používaly jako součást nátěrových hmot, a to v silech nebo v kravínech, odkud se dostávaly do siláže a jiných krmiv a hromadily se v tělech dobytka, který byl zpracováván pro výrobu potravin. Z vody a říčních sedimentů jsou PCB akumulovány řasami a planktonem a dostávají se tak do potravních řetězců. Ryby žijící po delší dobu ve vodě kontaminované stopovými koncentracemi PCB v sobě tyto látky zakoncentrovaly až tisíckrát. Distribuce PCB v tělech ryb přitom není rovnoměrná. U kaprů se např. hromadí hlavně v tukových tkáních, hlavě, centrální nervové soustavě, žlučníku a dalších vnitřních orgánech, přičemž koncentrace v krvi a hladkém svalstvu jsou významně nižší.

Zamoření prostředí polychlorovanými bifenyly

V r. 1999 vypukl skandál v Belgii, když byly vysoké koncentrace PCB a dioxinu prokázány v potravinách – v kuřatech a vejcích. V květnu 1998 upozornila organizace Greenpeace na to, že přes 2000 tun toxického odpadu se nacházelo na ilegální skládce ve středočeských Milovicích. V květnu 2000 byly sudy s PCB a dalšími nebezpečnými odpady za podivných okolností převezeny na utajené místo.

Česká republika a Slovensko patří k zemím s největší zátěží PCB v Evropě v důsledku širokého použití těchto látek a výroby PCB na východním Slovensku. V roce 1986 došlo k úniku topného oleje z obalovny živičné drti v Rožmitále pod Třemšínem a kontaminaci vod v okolí. V jeho důsledku byl v roce 1988 vydán zákaz konzumace ryb chycených v řece Skalici a v přehradní nádrži Orlík na Vltavě. Známé jsou také případy kontaminace kravského mléka v JZD, kde byly použity k natření žlabů a vnitřního vybavení kravínů barvy s obsahem PCB.

Ovzduší máme jedno

PCB byly nalezeny v ovzduší i velmi daleko od urbanizovaných oblastí, které jsou zdrojem znečištění, dokonce v takových oblastech jako je Antarktida nebo Arktida. Hovoří se o procesu „globální destilace“, kdy se PCB vypařené v tropickém, subtropickém nebo mírném podnebném pásu planetárním prouděním vzduchu přesunují směrem k pólům, kde kondenzují v důsledku ochlazení vzduchu. To představuje vážný problém pro původní obyvatele polárních oblastí, protože jejich potrava je tvořena převážně živočišnou potravou, v které se PCB kumulují.

PCB v potravinách

Zdrojem PCB pro člověka jsou převážně živočišné potraviny. Indikátorem, podle kterého se posuzuje zatížení lidí, je obsah těchto látek v mateřském mléce. Během posledních 20 let dochází k poklesu těchto látek v prostředí (i když pomalu). Ukazují to výsledky vyšetření svalové tkáně zvířat. Nebezpečí překročení limitu PCB v tkáních zvířat a v jejich produktech je především při chovu v provozech, kde nebyly odstraněny staré nátěry používané před rokem 1986 (v roce 1986 byly PCB zakázány). Překrýt je novým nátěrem nestačí. I poměrně malé množství olízané barvy, izolační hmoty, nebo pozření kontaminovaného krmiva, může způsobit z hlediska platného maximálního limitu PCB jeho překročení, čímž se stává živočišný produkt nepoživatelný. V případě kontaminovaných chovů nelze uvolnit surovinu, nebo potravinu do oběhu, a zvířata musejí být utracena a neškodně odstraněna.

Vyšší expoziční dávky PCB lze očekávat zejména u osob s vyšším příjmem živočišných tuků. Snížení konzumace živočišných tuků může významně přispět ke snížení expoziční dávky. V naší populaci je spotřeba tuků vyšší, než je doporučováno. Klesá sice spotřeba živočišných tuků a roste spotřeba rostlinných tuků, ale pokles stále není dostatečný. Pozornost zasluhují především děti, u kterých je expoziční dávka přirozeně vyšší než u dospělých osob. V roce 2002 bylo testováno 11 000 vzorků potravin. Nejvyšší úroveň kontaminace PCB byla pozorována u ryb a vajec. Následovalo mléko a mléčné výrobky, maso a masné výrobky z průmyslové produkce. Nejnižší koncentrace vykazovaly potraviny rostlinného původu.


Jana Krátká
Ekologické centrum Kralupy n/Vltavou

Foto: pixabay.com

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polychlorovan%C3%A9_bifenyly
https://arnika.org/polychlorovane-bifenyly-pcb
https://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76517.aspx
http://czvp.szu.cz/monitor/tds11c/5CHEMON/ORG11/PCB.pdf


Zpět na přehled
Naposledy změněno: 4. 03. 2021 12:59