Téměř zapomenuté obiloviny

Téměř zapomenuté obiloviny

Stejně tak, jak se na jaře probouzí příroda, probouzí se i náš organismus. Je na čase očistit ho po zimě, kdy jsme jej zatěžovali náročnými potravinami a látkami. Jak na to? Místo hromady potravních doplňků, detoxikačních kúr či polykání probiotik, můžete vyzkoušet zdravý jídelníček bohatý na skoro zapomenuté obiloviny.

Od historie po současnost

Obilniny sehrály v historii lidstva velice významnou roli, a to nejen při přechodu člověka ze „sběrače a lovce“ na rolníka, ale také daly vzniknout nejstarší lidské činnosti – obdělávání půdy. Staly se také důležitým předmětem při vzniku obchodních vztahů, což sehrálo velmi významnou roli např. při vytváření měst.

Nejstarší záznamy o počátku pěstování pšenice a ječmene pochází z období 8 000 – 7 500 let př. n. l. ze Starého Egypta. Podobně dlouhou historii má např. i kukuřice, ta se pěstovala v Mexiku již 5 000 až 7 000 let před n. l. Do Evropy ji přivezl při své první cestě do Nového světa Kryštof Kolumbus. Postupem času se tato „potravní rodina“ rozrostla o oves, žito, rýži a pohanku.

Pšenice špalda (Triticum spelta)

Pšenice špalda je prastará neušlechtilá odrůda pšenice. Živili se jí již staří Egypťané, Keltové a Germáni. V Evropě byla pěstována již před 8 000 lety. Později však ustoupila šlechtěné pšenici, která vykazovala vyšší výnosy, k nám do Čech se dostala až v 18. století. Na léčivé účinky špaldy poukazovala již slavná léčitelka Hildegarda, považovala špaldu za vynikající univerzální prostředek působící proti špatnému prokrvení a dodávající energii svalů, vazivu a podpůrné tkáni. Její tvrzení podporují i současní odborníci, byť jinými slovy.

Špalda je výjimečná svým složením a zajímavou chutí. Mezi obilninami je jedničkou pro svou pestrost jídelníčku. Obsahuje téměř všechny základní složky nezbytné pro zdravý lidský organizmus.

Můžeme ji koupit v různých formách:

• zrno, kernotto (velké kroupy), bulgur, lámanku, mouku, vločky i jako kávu či pivo.

Pohanka (Fagopyrum)

je příbuzná rebarbory a šťovíku, i když není v botanickém slova smyslu obilovinou, bývá mezi ně řazena. Pohanka je neprávem opomíjenou plodinou, stejně jako špalda i ona pomalu nachází cestu zpět na naše talíře. Je bohatá především na minerální látky (vápník, fosfor, draslík…) a „zdravé“ mastné kyseliny.

Tato „rýže severu“, jak bývá často nazývána, je také vydatným zdrojem rutinu – látky, která se podílí na pružnosti cév. Neobsahuje lepek, a tak je vhodná pro lidi s celiakií (alergie na lepek), ale i diabetiky, neboť čistí krev a podporuje funkci ledvin. Je vhodná pro přípravu jídel, která vyžadují určitou kompaktnost – např. do sekané, knedlíků, polévkových zavářek.

Pohanku lze konzumovat jako:

• kroupy, lámanku, pukance, vločky, krupici, ale také slupky (příprava čaje, obkladů) či med.

Oves (Avena)

je jednoletá obilovina z čeledi trav. Ze všech obilovin je nejmladší, přesto jeho léčebných účinků využívali již staří Germáni.

Oves má proti ostatním obilninám výrazně vyšší obsah hořčíku, železa, zinku a manganu. Je velmi populární ve formě vloček a müsli. Oves má posilující účinky při vyčerpání organizmu a únavě, je výbornou potravou pro diabetiky – stabilizuje obsah glukózy v krvi. Dokonce se při dlouhodobé konzumaci ovesných vloček, dle švýcarského přírodního léčitele Bircher-Bennera, můžeme zbavit bolestí hlavy.

V lidovém léčitelství se využívala např. i ovesná sláma. Odvar z ní se pil proti kašli, ale také při celkové slabosti, revmatismu či studených nohách.

Na trhu jej dostaneme jako:

• zrno, šrot, mouku, otruby, vločky, ale i jako kaši či rýži.

Jak je správně obiloviny konzumovat?

• Obiloviny uchováváme v dobře uzavíratelných nádobách, v suchu a temnu.
• Neskladujeme je dlouho, neboť dochází ke žluknutí tuků a následnému hořknutí.
• Před přípravou nezapomínáme obiloviny důkladně proplachovat vodou.
• V případě, že připravujeme zrna – je třeba je namočit, aby mohly začít bobtnat.
• Veškeré obiloviny bychom měli vařit pomalu a ve vodě v níž jsme je máčeli.

Klíčení a zase klíčení

Nakličovat se dá téměř každé zrnko či semínko – luštěniny, obiloviny i olejniny – tuto metodu doporučovali již staří Číňané. Nenaklíčená semena jsou ideální zásobárnou vysoce hodnotných tuků, bílkovin, minerálních látek, stopových prvků, vitamínů a enzymů.

Při klíčení semen se tyto látky aktivují a zvyšuje se jejich obsah v semenech o 50–200 % (závisí na druhu semen a době klíčení), např. pšeničná zrna dokáží zdvojnásobit svůj obsah vitamínu E již za 5 dní.

Klíčíme doma

• Propraná semena/zrna vložíme do sklenice (misky) a zalijeme vodou.
• Po několika hodinách vodu slijeme a semena opět propláchneme. Délka namáčení závisí na tom, jak velká jsou semena, čím větší, tím déle.
• Po vylití vody sklenici (misku) přikryjeme plátnem, postavíme ji dnem vzhůru a dáme na tmavé místo.
• Dvakrát za den propláchneme vodou a ke konci klíčení postavíme na světlo tak, aby klíčky mohly zezelenat. Délka klíčení jednotlivých semínek je individuální a záleží na podmínkách, které semínku ke klíčení vytvoříme.

Semínka k naklíčení je nutné vybírat pečlivě. Čím kvalitnější budou, tím více se z nich získá. Proto využívejte semena v kvalitě BIO.

Osvědčené a vyzkoušené recepty

Zeleninové špaldoto s opraženou slunečnicí

Babiččiny pohankové zelňáky bez lepku, vajec a mléka

Karbanátky z ovesných vloček

Vydáme-li se po stopách našich předků, zjistíme, že jejich strava nebyla chudá, ba naopak. Naše babičky vařily a jedly mnohem zdravěji než my. Jedly totiž poctivě a dobře, neplýtvaly, nepoužívaly náhražky, chemická barviva a konzervanty. A to se o nás bohužel říci nedá.

Jak dnes tedy vařit?

• Nešidit a vsadit na poctivé suroviny nejlépe regionální v BIO kvalitě - http://www.najdisisvehofarmare.cz/
• Co nejvíce věcí připravovat doma, nekupovat je již hotové.
• A hlavně neplýtvat!

Obiloviny jsou stále opomíjenou surovinou naší stravy, mnoho lidí si neví rady s jejich kuchyňskou úpravou a netuší, čím jsou pro zdraví prospěšné. Zkusme alespoň něco z toho napravit. Jedna porce obilovin denně snižuje riziko civilizačních nemocí a celkově posiluje lidský organizmus. A to rozhodně není málo!

Jedno moudro na závěr:

“ŽIJ V SOULADU S PŘÍRODOU A VŠEHO PRO TEBE PROSPĚŠNÉHO UŽÍVEJ S MÍROU”.

Martina Černá
Ekologické centrum Most a Kralupy n/Vlt.
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: pixabay.com

Zdroje:

MOMČILOVÁ, Pavla. Stručná celozrnná bio kuchařka: zdravá výživa pro každého. Čestlice: MedicaPublishing, c2012, 67 s. ISBN 978-80-85936-68-1.
http://www.prirodnicestou.cz/
http://www.slunecnice-cb.cz/
http://dobreazdrave.cz/
http://www.proalergiky.cz/
http://www.zdraverecepty.cz/