Hmyzí opylovači

Hmyzí opylovači

Je květen a okolo nás právě teď všechno kvete, voní a bzučí. Svojí barvou a vůní lákají květy opylovače. Je jich ale dost? Před mnoha lety slavný génius Albert Einstein řekl: „Když vymřou včely, lidstvu nezůstane víc, než čtyři roky života“. Můžeme nějak pomoci k většímu počtu těchto důležitých tvorů?

Opylovač je živočich, který přenáší pyl z jedné rostliny na druhou (z prašníku na bliznu). Opylovači jsou zapotřebí zejména u krytosemenných rostlin. Opylování hmyzem se nazývá entomogamie čili hmyzosnubnost. Mezi hmyzí opylovače řadíme hlavně řád blanokřídlí, k němuž patří např. včely a čmeláci, dále jsou to motýli, dvoukřídlí (např. pestřenky – vosičky) a brouci. Poslední skupinou opylujícího hmyzu jsou vzácně i třásněnky.

V posledních letech bývá v době kvetení mezi květy tišeji, odborníci i laici zaznamenávají úbytek opylovačů a přitom 87 hlavních potravinových plodin na celém světě je zcela nebo částečně závislých na opylení. Před pár lety byly za nejdůležitějšího živého tvora planety prohlášeny včely. Včely z jednoho úlu opylují přibližně 250 milionů květů. Pokles včelí populace by podle zpráv Organizace OSN pro potraviny a zemědělství (FAO) nepříznivě ovlivnil hlavní plodiny, jakými jsou například káva, kakao, mandle, rajčata a jablka. Finančně vyjádřená hodnota plodin celého světa, které jsou přímo závislé na opylovačích, se pohybuje v rozmezí 235 až 577 miliard dolarů ročně.

V přírodě existuje, jak jsme si již řekli, více druhů opylovačů, včela medonosná je specifická. Je do značné míry domestikovaná, lze ji chovat – a tudíž i využívat pro cílené opylování. V jednom úlu je až 50 000 jedinců, z nichž se někteří na sběr pylu specializují a nevykonávají jiné činnosti. Včela je při snůšce jednomu zdroji pylu věrná tak dlouho, dokud jej produkuje – rostliny jsou tak opylovány správným pylem. Lze ji relativně snadno převážet z místa na místo – což usnadňuje opylování v rámci intenzivního zemědělství.

V České republice je skoro v každé obci malý včelař. Efektivní akční rádius včel je kolem 3 km, na běžné opylení stačí stabilní stanoviště těchto včelařů. Zemědělci v naprosté většině případů za přísun včelstev neplatí. Jinak tomu je, ale například v Kalifornii, kde díky neustále rostoucí výměře mandloňových sadů platí farmáři až 150 $ za jedno přisunuté včelstvo. Na jeden hektar je potřeba 5-6 včelstev, což při výměře téměř 300 000 hektarů znamená neuvěřitelných 1,5 milionu včelstev. Podobně funguje opylovací služba i v jiných zemích, ve Francii, Austrálii nebo na Novém Zélandu.

Čmeláci na rozdíl od včel, které utváří takzvaná pravá společenstva, tvoří tzv. nižší společenství. To znamená, že v životě čmeláků existuje solitérní fáze matky, v níž je matka schopna existovat bez dělnic. Není na nich tedy závislá po celý svůj život. A jaká je opylovací schopnost čmeláků? Jedna čmeláčí dělnice je schopna denně navštívit i 2 000 květů! Nadnárodní podniky chovají velká množství čmeláků a prodávají je zemědělcům. Čmeláci se výborně přizpůsobí jakémukoli omezenému prostoru, což včely nedovedou. S využitím čmeláků lze ideálně provádět opylování na míru – podle druhu rostliny a velikosti klece, a je možné použít určitý druh čmeláka v optimálním počtu. Hlavní využití čmeláků dnes představují skleníky s rajčaty a paprikami.

Na webových stránkách Český čmelák zjistíte, kolik potřebujete hnízd k opylování. Čmeláčí hnízdo v průběhu roku vychová desítky mladých královen, které následující rok mohou založit další hnízda v okolí. Tito čmeláci jsou čeští a nepředstavují tak riziko pro domácí populaci.

Včely mají na rozdíl od čmeláků schopnost dokonale se v úle informovat a využívat zdroje co nejefektivněji, takže např. pro hojný nektar z letní řepky letí několik kilometrů, zatímco méně významný bližší zdroj nektaru v bílém jeteli zůstane nepovšimnut. Za stejné situace zůstávají čmeláci více věrni zdrojům pastvy v nejbližším okolí. Kromě zahrádek nacházejí čmeláci své nezastupitelné místo rovněž při opylování produkčních plantáží např. rybízu nebo ovocných stromů, které kvetou brzy na jaře. V té době bývá počasí nevyzpytatelné a za chladných dnů jsou to právě čmeláci, kteří jsou schopni létat a navštěvovat květy. Květy jahodníků zas dokážou čmeláci opylovat tak, že výsledkem je vzhledově takřka dokonalý plod.

Včelky samotářky patří do nadčeledi včelovití (Apoidea), tedy do stejné, do které patří i včela medonosná a čmeláci, ale i kutilky. Od ostatních včel se odlišují svým převážně samotářským způsobem života. Na celém světě, bylo popsáno přes 16 000 druhů z této nadčeledi. U nás se vyskytuje přes 600 druhů samotářek, které patří do 6 různých čeledí. Vzhled těchto včelek je různorodý, některé připomínají spíš vosy, jiné jsou na první pohled podobné čmelákům. Liší se kresbou na těle ale také třeba množstvím chloupků. Dále se liší sameček od samičky. A některé samotářky jsou velmi drobné (měří jen 5 mm) a jiné mají naopak i několik centimetrů (až 4 cm). Některé hnízdí v zemi a plodové komůrky si staví v nalezených skulinách, nebo si je kusadly ve vhodném materiálu vyhrabávají v pískovci nebo ve zdivu, jiné ve dřevě, v opuštěných chodbách hmyzu, ve stoncích rostlin, v různých přirozených dutinách, v prázdných ulitách, ve větvičkách či listech.

Pestřenky jsou příbuzné much, stejně jako mouchy mají jen dvě křídla. Lidé si je často pletou s vosami, protože mívají žlutohnědě pruhovaté tělo, oproti vosám jsou ale naprosto neškodné a mírumilovné, nemají žihadlo ani kusadla. Při pohledu na pestřenku zblízka je pěkně vidět, že nejde o včelu ani o vosu, tvar těla a hlavy připomíná spíš mouchu.

Pestřenky lze rozeznat už z dálky podle charakteristického způsobu letu, vznášejí se ve vzduchu jako malé vrtulníčky a trhavým pohybem mění směr. Spolu s včelkami samotářkami jsou pestřenky jedny z nejvýznamnějších opylovačů a vedle slunéček a zlatooček jsou také velcí konzumenti mšic.

Zatímco včelky samotářky a čmeláci disponují dlouhými sosáčky, kterými dosáhnou i na hlouběji uložený nektar, většina pestřenek má ústa podobná mouchám, takže potřebují květiny s lépe přístupným nektarem. Vhodné jsou rostliny s rozevřenými květy, aby se pestřenky mohly navíc posadit na okvětní lístky.

Jak tedy můžeme tyto různé opylovače přilákat do své zahrady?

Určitě je důležité, abychom na zahradě nepoužívali chemické postřiky, protože ty škodí jak opylovačům, a tak nejen jim. Další, co bychom měli udělat je vysévat medonosné rostliny. Na trhu dnes seženete přímo speciální směs atraktivních medonosných rostlin určenou pro jarní výsevy. Cílem je zajistit biologickou rozmanitost s delší dobou kvetení. Vyžaduje slunné stanoviště. Směs dorůstá do výšky přibližně 80 cm. Základem směsi je řepka, hořčice, svazenka, komonice, brutnák, ředkev a další jako ostálka a jetel. Například motýli mají rádi pestré, příjemně vonící a jednoduché květy s dostatkem nektaru. V motýlím záhonu by neměly chybět třapatka nachová, sporýš, levandule a další intenzivně vonící květiny. Když do záhonu vysadíte, vedle sebe trvalky, letničky a dvouletky, budou mít motýli dostatek potravy od jara do zimy a budou se k vám vracet.

Vysaďte i motýlí keř. Komule Davidova (Buddleia davidii), lidovými názvy motýlí keř, letní či tibetský šeřík. Keř je původem z Číny a kvete v našich podmínkách celé léto a motýly je často doslova obalený. Na jaké další dřeviny motýly nalákáte? Kalina, šeřík, tavolník, zploděr, libora. I jejich květy působí na motýly jako magnet.

Pár rostlin, jejichž květy přilákají hmyz:

• Miříkovité  - například fenykl, mrkev, pažitka, petržel, koriandr, kopr, libeček, andělika… Mají velké široké složené květy. Hmyz se po nich rád prochází a nektar je dobře dostupný. Tyto rostliny se běžně pěstují na záhonech, jen ne vždy je lidé nechají vykvést, což je škoda, protože pro hmyz jsou jejich květy jako magnet.
• Sadec - trochu větší trvalka a léčivka, která je oblíbená především u včel a motýlů. U nás roste volně v přírodě sadec konopáč, který má rád slunečné a vlhké stanoviště a dorůstá do výšky 70 až 150 cm.
• Chrpa a řebříček - chrpa není jen ta jedna typická modrá, chrp existuje spousta druhů a některé připomínají spíš pcháč. Jak chrpy, tak i pcháč jsou z čeledi hvězdnicovitých a u hmyzu jsou velmi oblíbené, nejen u pestřenek.
• Aksamitník (afrikán) - letnička, kterou si lze jednoduše vypěstovat a doplnit s ní okrasné i užitkové záhonky, přiláká na vaši zahradu nejen pestřenky. Afrikány odpuzují komáry a vysazují se také mezi zeleninu, protože odpuzují půdní háďátka.
• Měsíček lékařský - pokud si jednou na zahradě měsíček vysejete, asi se vám tam na nějakou dobu zabydlí. Když mu necháte dozrát květy, vysévá se každý rok sám. Měsíček je oblíbená léčivka a podobně jako afrikán se často pěstuje mezi zeleninou jako doprovodná rostlina.

Pro přilákání hmyzu dále můžeme v zahradě zavěsit hmyzí hotel či položit na pařez čmelín, čmelákovník.

Hmyzí hotel je uměle vytvořená skrýš pro tyto užitečné druhy hmyzu. Kromě možnosti úkrytu mu může posloužit i ke kladení vajíček a následnému vývoji larev. Jedná se zpravidla o budku nebo dřevěný rám různé velikosti, který se skládá z několika přihrádek. Do těchto přihrádek jsou umístěna například navrtaná polínka z tvrdého dřeva, bambusové tyčinky, sláma, suchá tráva, mech, duté stonky rákosu, děravé cihly, šišky a další. Hmyzí hotel by měl být umístěn na suchém a klidném místě, které je chráněno před deštěm. Otvory vletů, které mají mít průměr 3 až 10 mm, by měly být nasměrovány k jihu. Otvory by měly být začištěné, bez třísek a minimálně 10 cm hluboké, neprůchozí. Mezi nejčastější obyvatele hmyzích hotelů patří samotářské včely, motýli a pestřenky, jejichž larvy likvidují škodlivý hmyz. Další obyvatelé, jako jsou zlatoočka, berušky a škvoři, požírají škodlivý hmyz, především pak hojně se vyskytující mšice.

Čmelákovník, neboli úl pro čmeláky, je dřevěná budka rozdělená na chodbičku a samostatné vystlané hnízdiště. Ihned po vstupu čmeláka do čmelínu následuje 40 cm dlouhý, černý husí krk o vnitřním průměru 21,5 mm (venkovní průměr 27 mm) který simuluje přirozený vchod čmeláků v přírodě (opuštěné myší nory), zamezí tak vniknutí škůdcům (zavíječ čmeláčí, pačmeláci, pestřenky a dalších, klapka se pohodlně umístí na příletový špalíček. Jako výstelka je doporučena cupovaná bavlněná příze, ovčí rouno nebo dřevitá vlna, která někdy je součástí dodávaných čmelákovníků. Vhodným místem pro umístění čmelákovníku je místo ve stínu nebo polostínu, ne na přímém slunci, někde v koutě zahrady, kam často nechodíme. Čmelákovník je vhodné umístit cca 30 cm nad zem, nejlépe na pařez.

Levnější varianta je budka pro čmeláky vyrobená z květináče. Ve větším květináči vyvrtáme otvor o průměru ±2,5 cm zhruba 3 cm od horního okraje. Otvorem protáhneme kousek hadice odpovídajícího průměru, která vytvoří chodbičku do budky. Květináč postavíme dnem vzhůru na zem či vhodnou podložku. Dovnitř dáme trochu pilin. Na obrácené dno položíme velkou těžkou dlaždici – zabrání převrácení a vytvoří střechu.

Zasévejte, vysazujte, pěstujte, používejte přírodní hnojiva a staré osvědčené metody k ošetřování stromů a rostlin. Přilákejte tak opylovače k vám do zahrady. Pořiďte si hmyzí hotel a vodní prvek, ať už ,,jen“ pítko pro ptáky nebo jezírko. „Hmyzáci“ se vám odvděčí lepší úrodou a menším počtem mšic. A jako bonus, uslyšíte bzučení, které je prý léčivé.

Doporučená kniha Zahrada pro včely – Tipy na rostliny pro různá stanoviště.

Monika Haňurová
Ekologické centrum Kralupy n/Vltavou

Foto: pixabay.com

Zdroje:

https://biouly.cz
https://www.zafido-eshop.cz
https://www.zahradajezek.cz
https://www.zelenadomacnost.com/blog
http://www.ceskycmelak.cz
http://www.vcelky.cz
http://www.vcelari.com
https://cs.wikipedia.org
https://www.pleva.cz
https://www.zahradnictvi-flos.cz